Na ZUŠ Jana Ladislava Dusíka nastoupí v září nová učitelka hry na housle. Jmenuje se Markéta Švomová, dokončuje vlastní vysokoškolské studium a z následujících řádků je jasně patrné, že ji vzdělávání začínajících muzikantů velmi naplňuje.
Mohla byste našim čtenářům na úvod prozradit, co všechno máte po profesní stránce za sebou?
Po základní škole jsem se rozhodla jít na konzervatoř, kde jsem studovala hru na housle. Zaměřovala jsem se na zlepšení houslové techniky, hrála v různých komorních a symfonických orchestrech, vystupovala sólově nebo se skupinami. Během posledních dvou let na konzervatoři jsem započala svoji pedagogickou činnost vedením hudebních kroužků pro děti, kde jsem objevila svoji vášeň pro vyučování hře na nástroj. Proto po absolvování konzervatoře moje kroky směřovaly na Pedagogickou fakultu UK, kde jsem studovala hru na nástroj a hudební výchovu se zaměřením na vzdělávání. Pro pedagogiku jsem se tam natolik nadchla, že jsem ji o rok později začala souběžně studovat na Filozofické fakultě UK. Nyní učím druhým rokem na Základní umělecké škole v Jablonci nad Nisou. Práce se žáky mě velmi naplňuje. Mám zkušenosti s výukou dětí, dospělých i seniorů a vyučuji také soukromě.
Jak došlo k tomu, že jste se stala součástí zdejšího učitelského sboru?
To je dobrá otázka (smích). Dalo by se říct, že mě sem přitáhla láska...
Měla jste i dřív nějaký vztah k Čáslavi?
Čáslav zatím teprve poznávám, ale musím říct, že už teď se mi tu líbí (smích).
Řekla byste, že mladých zájemců o hru na nějaký hudební nástroj spíše přibývá, nebo ubývá?
Mírně jich přibývá. Přispívá k tomu zejména dostupná možnost studia na základních uměleckých školách.
Houslisté už se dávno nezaměřují pouze na klasickou hudbu, ale prosazují se také v dalších žánrech. Profilují se už na základních školách?
Většina malých začínajících houslistů teprve svět hudby a její interpretace objevuje. Myslím si, že je úlohou učitele před ně tu pestrou paletu možností rozprostřít, aby se potom postupně našli v tom, co je to „jejich“.
Dokážete specifikovat, v čem jsou hlavní rozdíly mezi běžnou výukou a tou zaměřenou na ovládnutí hudebního nástroje?
Hlavní rozdíl spočívá v tom, že při výuce hry na nástroj se jedná o individuální hodiny. Učiteli to umožňuje připravovat se na konkrétního žáka, přizpůsobit přístup k němu, poskytovat okamžitou zpětnou vazbu, věnovat mu při hodině plnou pozornost, apod. U hry na hudební nástroj je tato forma výuky velmi efektivní. Dalším specifikem je převládající praktické zaměření výuky na osvojení si dovednosti hrát na konkrétní nástroj.
Jakou podobu má třeba právě u výuky houslí žákova klasifikace? Známkujete?
Povinnost hodnocení na základních uměleckých školách stanovuje školský zákon. Neurčuje však jeho přesnou formu – tu si stanovuje škola sama ve školním řádu. Může jít o slovní hodnocení, klasifikaci (známkování) nebo kombinaci obojího. Na většině ZUŠek se v pololetí a na konci roku vydává vysvědčení se známkami. Já osobně přikládám velký význam průběžnému slovnímu hodnocení, které při výuce houslí poskytne žákovi i rodiči nejlepší zpětnou vazbu o jeho vývoji a pokroku. Známkování přikládám spíše motivační funkci.
Kdy a proč jste se rozhodla pro kariéru houslistky?
Cesta k mé profesi se ukazovala postupně během mých studií na konzervatoři a následně na Univerzitě Karlově. Dalo by se však říct, že ten úplně první impuls vzešel, když jsem si v sedmi letech vybrala, že chci hrát na housle. Tehdy jsem samozřejmě nevěděla, že se hraním a učením budu jednou živit, ale toto první rozhodnutí zásadně určilo můj směr.
Jak často sama vystupujete koncertně?
Nejvíce času nyní věnuji žákům a současně dokončení studia pedagogiky. Využívám však příležitostí hrát s různými komorními či symfonickými orchestry, v posledních měsících např. s The City of Prague Philharmonic Orchestra, s kapelou Modrý pondělí nebo s chrámovým sborem Jizerský lid.
IM
Město Čáslav