Paní ředitelka Bc. Iva Hýblová většinu svého života zasvětila práci s dětmi. Letos tomu bude čtyřicet let, kdy nastoupila jako vychovatelka do tehdejšího domu pionýrů a mládeže (dnešního domu dětí a mládeže). Paní ředitelku jsme navštívili a poprosili, aby zavzpomínala a popovídala si s námi – třeba o ocenění ministra školství, které od minulého roku skromně tajila.
Paní ředitelko, když se ohlédnete o čtyřicet let zpět, jak začala vaše práce v domě dětí a mládeže?
Práce s dětmi mě vždy bavila. Často jsem jezdila na tábory jako instruktorka a ve- doucí, ale nebyla to má profese. Pracovala jsem v mléčné jídelně na náměstí, která se tehdy nacházela v dnešní prodejně dárkových předmětů na náměstí u Bílého koně. Poté mě čekaly rodičovské povinnosti, ale během mateřské dovolené se mi podařilo dálkově dokončit vychovatelské vzdělání. Asi tři dny před návratem do pracovního procesu mě kontaktoval odbor školství, protože jsem měla podanou žádost o místo ve školství. Nabídli mi místo vychovatele v dnešním domě dětí a mládeže. Nabídku jsem přijala a působím tady dodnes (smích).
Který kroužek jste tehdy vedla?
Byla jsem přijata jako vedoucí sportovního oddělení a vedla jsem kroužek jazz gymnastiky, což byla obdoba dnešního aerobiku, sportovní kroužek. Přiznávám, že v té době jsem absolutně nevěděla, co mě čeká.
Kdyby vám tehdy někdo řekl: „Jen počkejte, za pár let se stanete ředitelkou,“ nevěřila byste?
Tak to by mě v životě nenapadlo (smích). A přiznávám, že i po prvních osmi letech, kdy jsem byla pověřena vedením, mě neminula obrovská vlna překvapení. Neměla jsem povědomí o tom, co vedoucí funkce obnáší, a chvíli mi trvalo, než jsem si našla svůj styl práce. Ale zkusila jsem to a v roce 2000 se stala oficiálně ředitelkou.
Co vás na práci v DDM nejvíce baví?
Kreativita a různorodost. Každý den je jiný. Musíte neustále něco vymýšlet. Jsem šťastná, když dětem mohu něco předat a rozvinout u nich zájem o něco nového. Je hezké sledovat, jak se děti ve svých činnostech vyvíjejí, mají radost z pokroků, ale i když jsou smutné, když se něco nepovede, protože to k životu také patří. Když se dám ve městě do řeči s mladou paní, která mi řekne, že k nám dříve chodila a dnes k nám vodí své děti, velmi mě to těší. Je to krásná práce.
Který kroužek jste vedla nejraději?
Jedno období jsem vedla kroužek Dívčí klub. Bylo to takové tvoření s děvčaty. To pro mě bylo asi nejzábavnější, podobně jako další kroužky postavené na tvoření a zajímavých technikách. Víte, dříve to bylo o něco zábavnější, protože nebylo tak jednoduché vymyslet námět. Dnes otevřete internet a máte spoustu inspirace.
Když jste zmínila Dívčí klub, představuji si, že v podobných typech kroužků dochází k osobním rozhovorům, které mohou odhalit trápení dospívajících. Musíte často fungovat i jako psycholog?
Je to tak. Dnes se s tím setkáváme například v hodinách keramiky, když si dívky sdělují své dojmy ze školy, co jim kluci vyvádí, co je baví a nebaví nebo co jim maminka dovolila a co zakázala. Občas je musíme trochu usměrnit nebo vysvětlit, proč se tak rodiče chovají. Takže i tímto směrem někdy musíme působit.
Při našem posledním rozhovoru před šesti lety jsme se bavili, že sehnat vedoucí kroužků je poměrně problematické. Jak je tomu dnes?
Stále je to problém. Stále hledáme nové vedoucí. Když náhodou najdeme někoho, ko- mu nevadí časově náročná práce a chce pracovat s dětmi, často mu chybí pedagogické minimum. Ale můžeme mu dát na rok výjimku, kdy k nám nastoupí a do roka si vzdělání doplní. Dnes již máme skvělou spolupráci s Domem dětí a mládeže Symfonie v Poděbradech, který každý rok na podzim organizuje kurz pedagogiky pro externí pedagogy volného času, během něhož si lze za tři víkendy potřebné vzdělání doplnit. Zájemci s nejrůznějšími specializacemi se na mě mohou kdykoli obrátit. Domluvíme si schůzku a řekneme si více informací. Práce našich interních i externích pracovníků si velmi vážím. Bez nich by to nešlo.
Kolik kroužků aktuálně nabízíte?
V letošním školním roce jsme otevřeli 109 zájmových kroužků. Jsou to kroužky, které fungují jak tady v DDM v Jeníkovské ulici nebo v keramické dílně v Grandu, tak na čáslavských základních školách. Máme i kroužky v některých okolních obcích.
Mohou se děti hlásit i teď v průběhu roku?
U specializovaných kroužků, jako jsou výtvarné, taneční nebo mažoretkové kroužky, může být problém v tom, že při nástupu třeba uprostřed roku se dítě musí leccos doučit, aby sladilo tempo s aktuálními dovednostmi skupiny. Úplně vhodné samozřejmě není ani hlásit se v květnu nebo červnu, kdy se blíží konec školního roku. Ale jinak ano, mohou se hlásit i v průběhu roku, pokud není naplněna kapacita.
O které kroužky je největší zájem?
Dlouhodobě se drží taneční kroužky moderního tance, tedy street dance, hip hop a po- dobně. Máme také hodně mažoretkových kroužků. Je hezké, když zjistíme, že máme mažoretky, které k nám chodí deset let. Oblíbená je také keramika. V letošním školním roce jsme otevřeli třináct kroužků zaměřených právě na ni. Dále sportovní kroužky jako florbal nebo kick box, kde máme kolem třiceti účastníků různého věku. Z relativně nových kroužků zmíním společenské tance pod vedením paní Vránové nebo dva kroužky Hula hoop, kroužek Logohrátky a Předškoláček, také dva Klubíky Sloníky pro rodiče s malými dětmi.
Vaše práce ale není pouze o organizovaní a vedení kroužků…
V průběhu roku děláme i velké množství dalších akcí pro veřejnost. Je to třeba pohádkový les, velikonoční tvoření, valentýnské odpoledne, halloweenské noci, přespávání v DDM, příměstské tábory plné výletů, tematické tábory s pobytem, rekreační pobyt rodičů s dětmi v Chorvatsku nebo spolupracujeme například při Čáslavských slavnostech. Dále organizujeme naše soutěže jako třeba Čáslavský čtyřlístek, Čáslavský pohár mažoretek, soutěž plastikových modelářů, organizujeme okresní kola olympiád – dějepis, angličtinu a geografickou soutěž a tak dále. No a pak máme problém vybrat si dovolenou (smích).
Paní ředitelko, závěrem bych se chtěl zeptat na jednu tajnou informaci. Doslechl jsem se, že jste získala ocenění ministra školství…
Tak, když už je to venku… (smích). Loni v listopadu jsme měli setkání ředitelů domů dětí a mládeže a středisek volného času, které se koná jednou za dva roky. Ředitelé podle krajů navrhují ministerstvu školství jednoho svého zástupce na ocenění. Kolegové ze Středočeského kraje tentokrát vybrali mě. Poděkování mých kolegů a pana ministra si velmi vážím.
JN
„Jsem šťastná, když dětem mohu něco předat a rozvinout u nich zájem o něco nového.“
Město Čáslav